Jak zničit Facebook :)

NoMouse napsal:

Dejv92 napsal:a co na to jít takto http://extrawindows.cnews.cz/jak-znicit-internet

jo, to jsem četl v ExtraPC, to byl dobrý seriál článků... Ale není to sranda, holt je to decentralizovaná síť a nedá se zničit zničením jednoho uzlu... V jednom díle zas myslím plánovali přerušit všechny podmořské kabely, co vedou internet, těch taky není zrovna málo, ale internet by se stejně jenom rozkouskoval... I když v některých zemích zničit internet vůbec není problém. (asi příbuzná Věry Pohlové)

taky doma mám ten časopis (sice jen první díl...) ale s těma kabelama by to bylo docela dobrý jelikož by bylo strašně moc zbloudilých packetů který by to docela blokovali a kdyby se spojilo pár emp na několik DNS + ty kabely + klasickej internetovej útok tak by to mohlo být slušný

bodomkes: Jak myslíš, že mi to ostatní naplňují? A jak může můj pohled na nepřátelství ovlivňovat chování lidí, ke kterým mám neutrální/přátelský vztah? Btw, to s tím fb neber nijak vážně, neudělal bych to.
Jinak, doufám, že se shodneme na tom, že není třeba likvidovat net, jen fb.

Ano, FB je zlo stačí zničit jen ho.
Já to neberu vážně, don't worry. A myslela jsem to tak, že co člověk hledá/čeká, obvykle najde/potká. That's all.

bodomkes: Hodně málo lidí to takhle dokáže říct.
OK. Ne, takhle to nefunguje. Aspoň ne u mě a aspoň ne na kladné věci. Věci se prostě dějí, bez ohledu na nějaké myšlenky nebo tak. Jediný způsob, jak něco ovlivnit, je si to zařídit, takže funguje pouze klasické, co si neuděláš, to nemáš. Aspoň u mě.

Irwain Nornossa napsal:bodomkes: Hodně málo lidí to takhle dokáže říct.
OK. Ne, takhle to nefunguje. Aspoň ne u mě a aspoň ne na kladné věci. Věci se prostě dějí, bez ohledu na nějaké myšlenky nebo tak. Jediný způsob, jak něco ovlivnit, je si to zařídit, takže funguje pouze klasické, co si neuděláš, to nemáš. Aspoň u mě.

Chlape, napůl máš pravdu, takže jsi skvělý adept na nějakou četbu o osobnostním růstu, bodomkes má totiž pravdu. V životě toho ovlivňuješ více a takovými způsoby, jež si zatím sám nejsi schopen připustit... To mám zase ověřené já... A troufnu si tvrdit, že i bodomkes...

R&omize: Rád bych Tě konfrontoval se svým zpackaným životem plným přání na jakoukoliv změnu. ŽÁDNÁ se ale nestala. Takže mi nikdo nemůže tvrdit, že něco takového je, když já jsem živoucí důkaz toho, že to prostě nefunguje.

Irwain Nornossa napsal:R&omize: Rád bych Tě konfrontoval se svým zpackaným životem plným přání na jakoukoliv změnu. ŽÁDNÁ se ale nestala. Takže mi nikdo nemůže tvrdit, že něco takového je, když já jsem živoucí důkaz toho, že to prostě nefunguje.

Neboj se, tohle je v každé správné knize o osobnostním růstu náležitě vysvětleno, stačí mít jen "otevřené myšlení" (teď mě zrovna nenapadá to správné sousloví) a touhu to pochopit...

R&omize: Jo, tohle mi asi chybí, uznávám. Proč mi to chybí? Protože když jsem to potřeboval ze všeho nejvíc, tak mě to ignorovalo. Proto. Takže ano, asi se nějakou dobu budu chovat jako malej kluk, aspoň si vykompenzuju komplexy z vysokého fyzického věku. Nikdo není dokonalý.
Dobře, měl jsem takové přání nasbírat tady dost příspěvků. Hle, asi se to plní. jenže problém. mám 3 zkoušky v následujících 3 dnech, neumim fakt nic, ale píšu sem. Asi by to chtělo si srovnat priority, napadne někoho. ne, v tom to tak úplně nebude, spíš…hlavně by to chtělo se umět ovládat. Pak může přijít na řadu nějaké srovnávání priorit.
Víte, co je nejhorší? Vidět svou slabost a nemoct s tím nic udělat (mluvený projev by vypadal asi jako Rush v SGU, S01 E03, před jeho kolapsem (okolo 20. minuty) (jedna z nejlepších scén), když mluvil o energetických zásobách Destiny).

Irwain Nornossa napsal:R&omize: Jo, tohle mi asi chybí, uznávám. Proč mi to chybí? Protože když jsem to potřeboval ze všeho nejvíc, tak mě to ignorovalo. Proto. Takže ano, asi se nějakou dobu budu chovat jako malej kluk, aspoň si vykompenzuju komplexy z vysokého fyzického věku. Nikdo není dokonalý.
Dobře, měl jsem takové přání nasbírat tady dost příspěvků. Hle, asi se to plní. jenže problém. mám 3 zkoušky v následujících 3 dnech, neumim fakt nic, ale píšu sem. Asi by to chtělo si srovnat priority, napadne někoho. ne, v tom to tak úplně nebude, spíš…hlavně by to chtělo se umět ovládat. Pak může přijít na řadu nějaké srovnávání priorit.
Víte, co je nejhorší? Vidět svou slabost a nemoct s tím nic udělat (mluvený projev by vypadal asi jako Rush v SGU, S01 E03, před jeho kolapsem (okolo 20. minuty) (jedna z nejlepších scén), když mluvil o energetických zásobách Destiny).

Jak mi prozradila nejedna chytrá kniha, a to je zajímavé, tohle mě předtím nikdy nenapadlo, lidé, kteří mají problém dodržovat to, co si sami předsevzali, nemají dostatečně rádi sami sebe, nemyslím to teď jako urážku nikoho. Když se člověk má rád takový jaký je, tak nemá problém udělat všechno pro to, aby se mohl mít rád ještě více, prostě a jednoduše si nedělá naschvály (ať už vědomé nebo nevědomé) a to, že vím, co mám dělat, dám si předsevzetí, přitom i třeba vyloženě triviální, a pak ho nedodržím, není nic jiného než pěkný podraz od sebe k sobě samému... Vypadá to jako schíza, ale není... U mě to bylo tak, že jsem nejdřív nechápal nic a byl jsem ten, co házel svoje chyby na ostatní, pak jsem pochopil, jak se věci mají, ale stejně jako ty, i když jsem věděl, co mám dělat, tak jsem to nedělal, no a po pár letech jsem se konečně dopracoval k tomu, že se mám rád víc než kdykoliv předtím a začínám se měnit k lepšímu, tak jak jsem to vždycky chtěl... A kdybyste mě znali před několika lety, tak si o mě neopřete ani kolo... Uznává, ještě stále to není ideální, ale já na tom pracuju...

Irwain: Troufám si, protože jsem taková mlaďoška , ale na "nemůžu s tím nic udělat" nevěřím. Jinak souhlasím s R&ym, tak nebudu plýtvat místem na fóru. (což dělám posledních několik měsícu bez přestání - spam FTW! XD)

R&y: Aha, už jsem to i pochopila. Já jsem četla akorát tak Celestinské proroctví, jestli Ti to náhodou něco říká. Věřím, že odpověď je všude, tak se mi nechce zdržovat cíleným čtením. Stejně to člověku trkne v pravý čas, dřív ne, takže i proto.
EDIT: R&y2: Je to tak trochu trápení sama sebe, dodala bych já. Člověk si podsekává větev, když si na sebe nabaluje víc a víc... (no, R&omize to tak hezky shrnul, že )

Už těch knih mám na kontě několik (jak už jsem psal, já normálně vůbec nečtu, ale knihy osobnostního růstu můžu, člověk cítí, že mu to něco dává, jinak jsem přečtl už jen Červeného trpaslíka v knižním vydání... ) jen tuhle jsem ještě nečetl, i když už jsem ten název zaslechl... Někomu stáčí jedna, někomu to dojde jako třeba mně až u té současně poslední... Někomu to v knize nebo dokonce i v kvalitním filmu stačí v náznacích, někomu se to hold musí naservírovat polopaticky...

Já naopak ráda čtu beletrii. Ale maminka je třeba ten druhý případ; kupuje hory a hory knih osobnostního růstu, čímž se neustále posouvá. Pak se na mě vždycky ze srandy zlobí, že já nic nečtu a jde mi to samo. (to "samo" je mimochodem dost subjektivní. lehčí je to podle mě načíst než to objevovat zkušenostmi XD)
Mimochodem, je to zvláštní, ale i v těch nekvalitních filmech se občas objeví fakt zajímavý postřeh, co člověka posune. (člověk to ani nečeká)
A Celestinské proroctví je i film, který jsem teda také viděla. Ale ten je celý o akci a myšlenka se kamsi vytratila.. takže pokud bys měl zájem, tak doporučuji knihu.

Dle mého skromného názoru z druhé strany barikády je lehčí mít to tak, že to jde "samo", ale druhou stranou mince je zase to, že pokud si člověk nezažije to špatné, tak si toho, jak mu to "samo" jde, neváží... To je jak s nadáním... Když člověk nadání má, tak se člověk bez nadání musí pořádně zakousnout, aby se mu vyrovnal, ale když si toho ten s nadáním neváží, tak se na to stejně dřív nebo později vyprdne a ten bez nadání ho předběhne... Prostě nejlepší je kombinace to "samo" s tím, že si toho člověk váží... Tobě to jde "samo", protože to "nasáváš" mimoděk z chování své matky... Uspěšní rodiče vychovávají uspěšné potomky, pokud si toho ti potomci váží. Neúspěšní rodiče vychovávají neúspěšné potomky a pokud si toho potomci neváží natolik, že s tím chtějí něco udělat a nezůstane u pouhých slov, tak už pak můžou vychovávat sami úspěšně... Co jsem to teď proboha zplodil za myšlenky?

Ano, i ve špatných filmech, ale aby to člověk pochopil, když to ještě nechápe, tak by se měl dívat jen na ty dobré, protože by mu ty špatné, v kterých to není, jen dělaly guláš a zpomalovaly jeho poznávání...

bodomkes: V tom případě na nemožnost změny situace začni věřit, protože je děsně reálná. Až k Tobě přijde člověk a postřelí Tě, taky s tím nebudeš moct nic dělat.
Všelijaký knížky o tomhle jsou hezký, až na to, že tam nikde není, jak vlastně. Co PŘESNĚ, a JAK přesně. Například fráze abychom si pročistili mysl. WTF? Jak to udělat? NIKDE to není.
Ale jak jsem už psal jinde. K jiným to jde samo, mě to snad už samozřejmě vynechává, takže je jasný, že k tomu nebudu nakloněn nějak pozitivně, a že budu věci řešit po svém.

R&y: Je to tak. Vrozené dispozice/schopnosti jsou hřiště. Na člověku je, co s ním udělá.
Tak nějak jsem čekala, že z toho vyvodíš, že to "nasávám" z máminy četby. Já jsem přirozeně poslední člověk, kdo by Ti byl schopen objektivně říct, zda to tak je. Co se týče chování, tak sloužím inspirací většinou spíš já. Ale je fakt, že někdy přijdu nadšeně s nějakou myšlenkou těsně potom, co to samé maminka pěkne načte z knihy, takže předpokládám, že to částečně chytám z jejího učeného podvědomí.
Tentokrát bych s Tvým zjednodušením docela souhlasila, ale kromě toho, že děti slouží jako zrcadla rodičům, tak také všem ostatním. Je to prakticky jenom na dětech, jak se s tím vším popasují. To mi připomíná nějaký citát, co jsem někde někdy viděla/četla.. "Nezáleží, jak/proč jsi přišel, ale s čím odcházíš." Aww. (jo vlastně jsi tvrdil v podstatě to samé...dneska mám ale postřehy XD)
S tím posledním souvětím nesouhlasím. Fakt je docela jedno, kde hledáš odpověď. Klíčová je otázka. Když se umíš zeptat, odpověď je to nejsnadnější.
Irwain: Omlouvám se za nepřesnost, ale slova jsou obecně velmi nepřesná vyjádření. Uznávám, že občas můžeš okolnosti změnit, občas ne. Jsou věci, do kterých Tě osud zavleče, se kterými nepohneš. Já ale nemyslela měnit věci vnější. Protože jediné, co je Tvůj nástroj, jsi Ty. Jak už jsem říkala předtím, vždycky můžeš změnit své nahlížení/své reakce, protože to jsou věci, na kterých záleží Tvé štěstí/neštěstí.
Vem si chudáky, co jsou šťastné a boháče, co se utápějí v nespokojenosti. To nastavení, jak chceš věci vnímat, je tak nějak v Tobě. A... jak to zjednodušit.. Já jsem se rozhodla nežít v Defaultním nastavení. ;D
A konkrétně to říct nejde. Zkus se zamyslet. Kolik máš možných osudů, které se mohou odehrát? Jak chceš vypracovat univerzální návod?

bodomkes: Jo, dobře, to jsem pochopil, jen Ti ale říkám, že neznám žádný způsob. Dejme tomu, že se se mnou rozejde partnerka, což je opravdu silně hypotetická situace, to bych nejdřív nějakou musel mít, že jo. Ale to je jedno. Budu totálně v háji, a to, že se tak nebudu chtít cítit, na tom absolutně nic nezmění. Ona si určitě nabalí dalšího borce ještě dřív, než já se nějak dám dohromady. Pak se s ním rozejde, nabalí si dalšího a rozejde se s tím dalším, že já vůbec potkám nějakou další. Takhle věci chodí u mně. Zkrácená verze? Na ho*no. A proč vypadám tak děsně v pohodě? To je dobrá otázka. Přestal jsem to akorát řešit. Takže jo, jsem krutě sám, škola…prostě problém, nejsem schopen si najít brigádu kvůli nějakýmu nedefinovanýmu iracionálnímu strachu z bůh ví čeho, ale jediné, co se změnilo je, že to neřešim. A vyřešilo to ty problémy? No ani omylem. To je moje pointa. Tou změnou se to samo nevyřeší. Můžu myslet, jak chci, ale můžu se nějak brutálně nutit, a brigádu si najít, a pak tam znechuceně každý den 3 měsíce být.
Tak, a teď jsem porušil asi 50 svých zásad. Ne, hele, zase nejsem takovej loser. Dějou se mi i hezký věci. Po málu, ale…dějou se. Daleko víc, než dřív, musím potknout.

Ono to v těch knihách je, někde více, někde méně, mezi řádky, ale je. Tam, kde je to polopaticky natvrdo, zase člověk, který to nechápe, přemýšli, co to čte za kraviny... Každopádně, je to tvůj život, můžeš si ho zpackat, jak uznáš za vhodné, my se ti tu jen snažíme ukázat lepší cestu... To, co totiž popisuješ třeba s tou zbraní, je typický způsob, jakým se podřizují masy, jsou řízeny strachem, čím víc se budeš bát, že ti někdo ustřelí palici, tím to bude pravděpodobnější, takže ti to samozřejmě ti nahoře budou často připomínat, aby ses náhodou nepřestal bát. Člověk, který se ničeho nebojí, se nenechá ovládat a to se jim nelíbí... Já vzhledem k tomu, že vím, že když se bát nebudu, tak mi nic nehrozí, tak se prostě bát nebudu a i kdybych náhodou neměl pravdu, což si nemyslím, tak co? Aspoň nebudu žít celý život ve strachu, že jednou fakt někdo příjde a tu hlavu mi ustřelí. Všechno v životě má svůj výnam, každá špatná zkušenost je k něčemu dobrá... Lidé, kteří uvažují negativně, kolem sebe stavějí z nehmotných myšlenek hmotné překážky. Člověk, co je lempl a bude všem kolem sebe furt tvrdit, jak nemůže pracovat, se dřív nebo později nachomítne k něčemu, co z něho skutečně udělá mrzáka a pak bude říkat, jak měl pravdu a teď už skutečně nemůže pracovat... A je tedy spokojený ve své nespokojenosti... Menší analogie s Irwainem... On si prostě řekne, že s ním ON nic dělat nemůže a cítí se hned líp, protože to přece není jeho chyba, že s tím nic nedělá, on je přece ta oběť... Zase, nemylím to jako urážku, tak to prostě cítím a vzhledem k tomu, že jsem byl ve stejné situaci, to i celkem chápu, ale to ti nijak nepomůže, přečti si nějakou knihu a snaž se ji pochopit. Čteš ji proto, aby ti pomohla, ne aby ses utvrdil, že tobě nic nepomůže, a jak už jsem psal, začni se mít více rád... Jak stojí v mé oblíbené knížce... To, co si o sobě myslíte vy sami jsou jen Vaše myšlenky, ty nikdo nevidí, proč byste o sobě chtěli smýšlet tedy ve špatném a plýtvat tak zbytečně energii a bůhví ještě co... Trochu jsem to parafrázoval, ale ta myšlenka tam snad zůstala...

Uznávám, to s filmy je blbost, když to teď znova čtu... A k Irwainovi, snad už naposled... Ani nevíš kolik toho máme/měli jsme společného, holt to nevidíš mýma očima, to je jak v Červeném trpaslíku, když Lister z budoucnosti vysvětloval Listerovi z minulosti, jak zbohatnout na triviálním nápadu, který "ukradl" někomu, kdo si ho patentoval o několik let později, a Lister mladší na něho hleděl, co to mele za kraviny, i přesto, že plně chápal, že je z budoucnosti...

R&omize: Mám se rád. Nepřemýšlím zase tak negativně, mezi blogerama člověk leccos pochytí. Jen je spousta věcí, co ještě nejde. Ale teď jsem úplně šťastnej, oproti tomu, jak to bylo několik let před pár lety. To byla pravá doba temna. ;-) Dokonce 3, ale to už je jiný příběh.
S některýma věcma nic dělat nemůžu. Například, co kdybych chtěl nějakou partnerku, na regulérní, dlouhodobý vážný vztah? Nestane se to. Nestane se zase nic, jako pokaždé, tak na to raději kašlu. To s brigádou je zase jiný případ. Pokud bych…se nějak překonal, a nějakou si našel, tak jo, tohle ovlivnim. Takhle nějak to mám. Je mi jasný, že nějaký věci si zařídit můžu. Ale ne všechny.
Jo, vzpomněl jsem si. Mám okno na východ. Moje dlouhodobé přání se mi splnilo. Okno na západ je nejhorší věc, to bych ho raději zazdil, stejně jako okno na jih. Možná blbost, ale když se v tomhle pekelným období smažim, nabývá to významu.
Jo, chtěl bych potkat sebe v minulosti. Moje minulé já by bylo poměrně otřesené, moje současné já by bylo…bylo by mi divně. Ale RD jsme nikdy nesledoval, nikdy se mi to nelíbilo.

Setkal jsem se už s dost úspěšnými lidmi a valná většina má společného to, že v minulosti zažili dost škaredé věci.

Ještě mě napadá jedna věc, co bys s trochou snahy mohl pochopit. Viděl jsem na DVDčku jednu úžasnou prezentaci, kde je MATEMATICKY a IMFORMATICKY vysvětleno, jak vznikají dobré a špatné návyky... Tohle když pochopíš, tak pochopíš i méně polopatické, ale o to lepší hnihy... Ten chlápek je Čech (zlaté české... hlavičky? ) a jmenuje se Kalina, vygoogli si ho.

Edit: Já tě chápu, já jsem měl to meziobdobí, co už jsem nebyl úplný loser, ale i když jsem věděl, co mám dělat, tak jsem to nedělal, pár let a taky jsem si připadal jako děsný frajer, oproti tomu, co bylo předtím a stačilo mi, že se věci pooooooooooomaaaaaluuuuuuuuuu zlepšují, teď vím, že to byla pouhá špička ledovce... To je jak konec Men in Black 2, jak vykopl ty dveře a zjistil, že jsou všichni taky ve skřínce, přitom tam řešili, že ti pidižvíci v té skříni vůbec neví o světě mimo a přitom oni sami nevěděli, že jsou na tom stejně jen v trochu jiném měřítku...

Takže ze mně jednou bude úspěšný člověk? Měl by, už jen jako kompenzaci za minulost. Odškodnění ve formě peněz mi je k ničemu, stačí když se prostě bude dařit.
Jo, tohle zní jako něco, co bych mohl i pochopit.
OK, zkusil jsem, ale s mým talentem na hledání jsem to samozřejmě nenašel, nechceš mi prozradit něco víc?

R&y Dobrá shoda okolností, že se zrovna sešly dva pohledy z protějších stran barikád. Já navrhuji hledat řešení v životě/kolem sebe. Ty věříš knihám a schopnostem to do sebe takto vstřebat a nechat si vysvětlit. (popis nic moc, ale víš, co myslím)
Irwain: (No offense od teď do neurčita.) Hm..tak OT: sice říkáš, že jsi v pohodě, ale mám pořád s Tvých vět pocit, že jsi takjaktotak podrážděný. To, co jsi popsal, není změna. Jenom jsi to zavřel do sebe. To je jako, když se Ti vytápí byt, zavřít dveře...pořád to nic neřeší, jenom to nevidíš. Potlačení pocitů věci obvykle zhorší, protože o to agresivněji se hlásí o projevení. Takže se nediv, že se kolem Tebe nic nezměnilo. Až se změníš Ty, "venek" se změní taky.
Co se týče imaginární storky. Já si myslím, že Tvoje největší trápení by bylo v Tvé hlavě. Ne v tom, co partnerka udělala. Jsou lidé, co se trápí celý vztah, jestli se s nimi druhý nerozejde, a až jim to "splní", tak cítí, jak říkal R&y, uspokojení "vidíš, já to říkal." Neříkám, že to děláš samozřejmě Ty. To byl jen první příklad. Ale poté, co se rozejdete, už z Tvého stylu vyprávění vidím, jak se trápíš tím, co nebylo a už si v hlavě říkáš, co všechno zlého to bude mít za následek. Přesně jak jsi popsal, co má následovat, se vsadím, že si přehraješ i v hlavě v reálu. U rozchodu obecně člověk sám sebe hrozně "šikanuje"... nutí se vzpomínat na nejlepší vzpomínky, připomínat si, že je to pryč, ty zlé zpětně hází na sebe apod. Pokud to není dostatečné, zpravidla sám sebe přesvědčuje, že ten druhý se z toho určitě vylíže dřív, zatímco sám člověk trpí, tak si najde někoho jiného, se kterým bude o strach se porovnávat apod. Jenže klíčové je, že tohle všechno v tu chvíli neexistuje. Trápení spočívá v soustředění se na minulost nebo na budoucnost, očekávání věcí a čekání na jeijch naplnění, utváření si (byť logických) závěrů/představ.
A znovu, nepřesvědčuješ nás ani tolik o minulosti, ale spíš o nepříjemné budoucnosti. Jenom tak čistě vědecky. Myšlenka = energie. Energie se dokáže hromadit a podle toho, kolik času strávíš na přemýšlení o negativních věcech, tolik energie tomu dodáváš. Jinak řečeno zvyšuješ si pravděpodobnost uskutečnění. A jak říkal R&y, je v tom potom něco známého a uklidňujícího, říct si, vidíte, já vám to říkal. To znamená = můj vesmír platí takový, jaký je. Nemusím se měnit. Je lehčít žít v nespokojenosti, kde mají věci svůj řád, a na kterou jsem zvyklý, než se donutit změnit myšlení a chování, protože bych musel zpochybnit potom to, co mě drží na zemi. Většina lidí si podvědomě vybere zlé ale "mé" (na co jsem zvyklý) radši než nové a neznámé (možná lepší--- ale kdo ví?). Pocit jistoty je pro spoustu lidí velmi důležitý a nedokážou se ho vzdát. Ale můj názor je, že jistotu nemáme nikdy. Kdykoliv můžeš umřít a máš po jistotě. Všechny jistoty jsou setsakramentsky křehké, když se nad tím zamyslíš. No a proto je lepší riskovat a umřít jednou, než se strachovat a umírat každý den. (OMG! To už je regulérní slohovka, chudáci Vy, kdo to čtete.)

bodomkes: Jo, jsem, nebo aspoň jsem byl. Protože jakmile se začne mluvit o tomhle tématu, vždycky mě to šíleně naštve, protože vidím, že ostatní jsou tak daleko a v pohodě, ale já zase ne. A to mi je už 22, přitom soudě pouze podle duševní vyspělosti, bych měl být minimálně o rok mladší, než Ty. Takže tu už máme pořádný problém, 4 roky života… Ale to je jen polovina všech dob temna. Nechci být zase přehnaně dospělý, ale nechci mít jisté problémy, co mám teď. Prostě mě to už tak šíleně nebaví a otravuje, že je jediná reakce, a sice agresivní.
Ta, kdybych už nějakou měl, tak bych byl děsně šťastný, a dělal bych všechno proto, aby to neskončilo, i bych tak přemýšlel, protože bych si říkal, že za to všechno, co se mi stalo, teď musím dostat pořádně dlouhý a superšťastný vztah. Když to mají ostatní, tak proč sakra ne já?
Hmmm, můj jediný rozchod byl naopak. Ano, sice jsem vzpomínal, byl jsem toptolně v háji, ale narozdíl od ní. Protože jsem už prohlédl jisté lži a podvody, poznal jsem, jak se měnila, tkaže jsem se vinil leda tak z toho, že jsem s ní byl tak zbytečně dlouho, na druhou stranu, víc, než dobrá omluva je to, že jsem jí přece miloval.
O tom, že se z toho dostane dřív, jsem se nějak nepřesvědčoval. Ale byla to ona, kdo měl další vztah. Proč jsem to nemohl být já? Místo toho jsem měl jen pitomej úlet, co skončil úplně nejhorší krizí, co jsem kdy zažil.
Abych pravdu řekl, tak ani nevím, jak na tom jsem s tím vším, o čem se tu mluví. Co já vim, jestli sebe nevnímám špatně,a neúmyslně lžu? Ani nevím, jak se mám měnit, co mám dělat a tak. Takže jako jo, klidně se změním, ale co já vim jak? V tom je ten vtip. Ne, fakt, jak jako mám myslet? Blbá otázka, protože to nikdo neví. Ani já. Teď mi akorát největší starosti dělají zkoušky a brigáda, na nějakou partnerku kašlu.
Dlouhé zprávy jsou fajn. Teda…nevadí mi takhle.

Ježiš, teď fakt nemá sílu to číst, ale z toho mála co jsem pochytil, bych řekl, že jsem na tom podobně jako Irwain...

bodomkes napsal:... Pocit jistoty je pro spoustu lidí velmi důležitý a nedokážou se ho vzdát. Ale můj názor je, že jistotu nemáme nikdy. Kdykoliv můžeš umřít a máš po jistotě. Všechny jistoty jsou setsakramentsky křehké, když se nad tím zamyslíš. No a proto je lepší riskovat a umřít jednou, než se strachovat a umírat každý den. (OMG! To už je regulérní slohovka, chudáci Vy, kdo to čtete.)

Zázrak, konečně člověk, co chápe, že jistota je naprd, zatím když jsem něco na tenhle způsob komukoliv řekl, tak se na mě díval jak na hipíka nebo co... Myslím, že se shodneme na tom, abys byla TY MŮJ tiskový mluvčí, umíš lépe hodit své/mé myšlenky na papír/monitor...

Třeba pro mě jsou jisté jistoty důležité, jisté ne. Například, jízdní řády v telefonu jsou věc k nezaplacení. Fakt nechci někde trčet půl hodiny, s tím, že nevím, kdy to jede, kudy, jak jsem mohl přestoupit líp, a tak. Nějaké jistoty zase ani nejde zaručit, nemám po ruce příklad, ale myslím, že chápete.