Něco pro zasmání...

Kolikokoli napsal:Nejlepší je:
Přijde supravodič do baru a barman povídá: "Promiňte, ale supravodičům tu nenaléváme" a supravodič odejde bez jakéhokoliv odporu.

Manželský pár z Minneapolisu se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den. Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl a e-mail tak odeslal na špatnou adresu.
Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu zesnulého manžela. Její choť byl po mnoho let významný činitel a tudíž přišlo velké množství kondolencí včetně i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi. Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač. Na monitoru pak četl následující:

Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě

Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla ta moje.

Tvůj milující manžel

P.S.: Tady dole je opravdu horko.

Manželé Smithovi nemohli mít spolu děťátko, a tak se rozhodli využít služeb náhradního otce, s nímž by počali potomka. Toho dne, kdy měl zastupující otec dorazit, políbil pan Smith svou ženu a pravil: "Odcházím. Ten člověk by tu měl být každou chvíli." Po půlhodině náhodou zazvonil u dveří podomní dětský fotograf, který doufal, že se mu podaří udělat nějaký obchod. "Dobrý den, paní, já jsem přišel, abych..." "Ne, ne, nic nevysvětlujte. Už jsem vás očekávala," přerušila ho paní Smithová. "Opravdu?" podivil se fotograf. "Výborně! Dělám překrásné dětičky." "To je přesně to, v co s manželem doufáme. Pojďte prosím dál posaďte se." Po chvíli se s uzarděním zeptala: "Tak čím začneme?" "Všechno nechejte na mně. Obvykle to zkusím dvakrát ve vaně, třikrát na pohovce a párkrát v posteli. Někdy je to docela zábavné i na podlaze v obýváku... můžete se tam více roztáhnout!" "Vana? Podlaha v obýváku? Není divu, že nám to s Harrym nefungovalo." "No, víte, paninko, nikdo vám nemůže zaručit, že se to povede pokaždé. Ale pokud vyzkoušíme několik různých poloh a já to vezmu ze šesti nebo sedmi úhlů, jsem si jist, že budete s výsledkem spokojena." "To, to, to je snad trochu moc..." zalapala paní Smithová po dechu. "Paninko, při takovéhle práci je třeba si dát na čas. To víte, že bych to nejraději sfouknul za pět minut, ale jsem si jist, že byste s tím nebyla spokojena." "To tedy asi ne," zamumlala paní Smithová. Fotograf otevřel kufřík a vytáhl album s obrázky dětiček. "Tohle se dělalo na střeše autobusu." "Prokristapána!" vykřikla paní Smithová, mačkajíc v ruce kapesníček. "A tahle dvojčata vyšla výborně, ale s jejich matkou byla potíž." "Byla s ní potíž?" otázala se paní Smithová. "Hrozná. Nakonec jsem ji musel vzít do parku, abych mohl odvést svou práci pořádně. Lidé se tam kolem nás shlukli ve čtyřech nebo pěti řadách, jen aby pořádně viděli." "Ve čtyřech nebo pěti řadách?" zeptala se paní Smithová, oči doširoka otevřené v údivu. "Ano," řekl fotograf, "však to také trvalo více než tři hodiny. Matka pořád ječela a vřískala — vůbec jsem se nemohl soustředit! Pak se začalo stmívat a já jsem s tím začal pospíchat. A když mi pak veverky začaly ohryzávat to moje nádobíčko, tak jsem to všechno zabalil." "Vaše...ehm... nádobíčko?" "No ano. Tak, paninko, pokud jste připravena, tak já si postavím trojnožku, abychom se mohli dát do díla." "Trojnožku?" "No jistě, musím používat trojnožku a položit si na ni ten svůj Canon. Je příliš velký na to, abych ho udržel dlouho v ruce. Paní? Paní! Proboha, ona omdlela!"

krapet delší:

Skákal pes v nářečí:

Dopis:

Kolikokoli napsal:... TVOJE MILUJÍCÍ MATKA.
P.S.Chtěla jsem ti eště dát náký love do obálky,ale už byla
zalepená...