Vycházky z psychologické poradny

Nikdo tu neříkal, že západy slunce jsou kýčvité. Ani já si to nemyslím. Každý na ně má asi jiný nadhled, a to bude i tím, kolik jich asi viděl.
Jak asi víte, jsem z Brna. Nicméně, jsem tu na kolejích, originálně jsem ze Sokolova. Nikdo to nezná, je to v KV kraji. Děsná díra. Jako celý ten kraj. Nedá se tam dostat. To je prostě fakt. Neúměrně dlouho ke vzdálenosti… Ale to je jedno. Důležité je, že jsem 20 let měl okna na západ. Tady se už dostáváme k pointě. Západ slunce jsem viděl každý den. Mám asi bilion fotek západů slunce z doby, kdy už jsem měl pořádnej telefon. Sice je to trochu osobní, ale věřím, že mě budete chápat. Každý den jsem na ten západ slunce koukal s tím, že nechci být sám. nemám na mysli partnerku, ale přátele. I když partnerku samozřejmě taky. A pokaždé jsem se na ten západ díval sám. Dejme tomu, že tak od 13, takže 7 let, kdy jsem to už nějak řešil. Takže 7 let západů slunce v neskutečné osamělosti. KV kraj je zase symbol toho vězení (resp. západ Čech). A že vám to byly úchvatné západy slunce! Minimálně jednou do týdne to byl ten typ západu slunce, který vídáme na „uměleckých“ fotkách a jsou ke stažení k netu. A dokonce jsem tam měl i tu vodu (řeka) a stromy. Žádné baráky, nic. Říkáte si asi, že tam musel být klid, když je to na kraji města, výhled na přírodu, a tak. Jo, to jo, on tam klid byl. Jenže to není jediné. Až teď si to uvědomuju, ale to je místo, kde jde uvěznit duši, aspoň mou. Připočtěte osamělost, a máte takovou hrubou představu, jak by mohlo vypadat vězení duší.
Nikdy, už NIKDY tam nechci být nějak dlouho. Nenávidím to tam. A když tam jedu, tak mě hřeje vědomí, že odtam zase odjedu. Naposled jsem tam byl před 11 měsíci, 6 týdnů v kuse. Před tím jsem tam nebyl dalších 11 měsíců, a před tím jsem tam ještě bydlel. Už ani nemám v plánu se tam vracet. Hodlám zůstat v Brně, i když je to tu moc na jihu, což není tak úplně super, ale přežiju to. Okno taky můžu mít na sever, že jo? Což bych mimochodem chtěl, je to naprosto ideální. Pokud bych měl okno za jih nebo západ, raději ho zazdim. O mučení vedrem nebo nějaké psychické mučení fakt zájem nemám.
Na kolejích mám okno na východ. Ráno sice vedro, ale pak je to lepší. Na protějším baráku vidím světlo ze zapadajícího slunce, ale to zvládám. Pokud mám vidět západ slunce, s někým. Nikdy už nechci sám. Toho bylo opravdu víc, než dost. Chci odškodnění (čti společnost).
Nevím o nikom z vás, kdo by pocházel z té díry, takže…chtěl bych varovat. Cesta tam na vlastní nebezpečí. Může se taky stát, že se odtam nevrátíte, že jednoduše umřete věkem na cestě. Tohle teda mám proti západu. Západy slunce jsou možná nádherné. Jasně, být s partnerkou na lavičce v parku, tak taky řeknu, že to je nádhera. Ale nejsem si jist, jestli bych to myslel na ten západ slunce.
Snad jste mě pochopili, tyhle věci se popisují blbě, a zažít to nikomu nepřeju.
Ke Kingovi: tolik jsem toho zase nečetl…
A k tomu, na co máme být hrdí: Třeba na to, že jsme jedni z největších ožralů, nebo na pivo, nebo na to, jak si na nás banky a operátoři mastí kapsy. Ironie, samozřejmě. Ne, vážně. Máme ve vesmíru nějakou sondu? Máme za sebou významný vědecký úspěch? Nebo cokoliv, co by zlepšilo život lidstva? Jako jo, zlaté české hlavičky, to rozhodně, jenže… Btw, někdo něco vymyslí třeba jen proto, že je línej něco dělat, tak vymyslí stroj, co to bude dělat za něj. Což je samozřejmě dobře.