Naše sny a snění

Koli: Týjo, tak to je hustý, jak se vždycky probudíš a pak navážeš o kousek zpátky před něčím, co se nepovedlo. Mně to zase připomnělo film Next.
Já ve snech taky nemám střihy ani přetáčení. Všechno se mění tak nějak plynule, případně ten průchod dveřmi taky funguje. V posledním snu co si pamatuju, se to dokonce po průchodu dveřmi z "hraného" snu změnilo na "kreslený" a zároveň se to z první osoby změnilo v třetí osobu (tj. viděl jsem sebe jako ve filmu). Přitom kreslený sen ani sen z "nadhledu" u mě moc častý není, žádný jiný si nevybavuju.

Identity během jedné scény nestřídám, mohou se změnit jen střihem.

Kreslený sen jsem měl jen jednou, když jsem "byl" postavou v Lineage 2. Hm...šílená představa.

Mívám jak sny z "nadhledu", tak sny "z 1. osoby", kdy si uvědomuji sám sebe, cítím svoje tělo a identifikuji se s ním. Dokonce si matně vzpomínám na sen, kdy jsem byl ženou a uvědomovala jsem si, že normálně ženou nejsem. Obsah snu si už bohužel nepamatuji, jen si vzpomínám, že jsem se na něco snažila dosáhnout rukou. (Ale to jsem byla ženou během celého snu od začátku do konce.)

Hm, tak to je dost zajímavé, ale opravdu dost. Mi se skoro nikdy nezdá o mně, ale o cizích lidech. Když jsem to "já", tak jako by jen moje myšlení bylo v cizí osobě (jako tady v tom snu jsem byla cca 25letá černovláska). Hrozně moc často "přeskakuju" s těla do těla, které potom ovládám a někdy jako bych byla ve "více tělech zároveň" (nevím, jak to popsat). Někdy místo do těla "přeskočím" do "nikam" a sleduju chvíli z 3. osoby. Nebo sleduju ze 3. osoby, ale zároveň aktivně "ovládám" jinou osobu (takže to vypadá jako třeba v Mafii nebo GTA - jsem mimo postavu, ale mé činy ji ovládají - akorát ne tlačítkama ). To s dveřmi je opravdu zajímavé .

Vidiš, to mně taky přijde zajímavé. Mně se fakt téměř vždycky výhradně zdá z první osoby a vždy jsem to já, myslel jsem, že to tak mají všichni. I z té třetí osoby jsem to pořád vnímal jako že jsem to já. Nevzpomínám si na žádný sen, kdy bych byl někdo jiný nebo byl dokonce žena.

A když říkáte kreslený, tak myslíte placatý jako Tom a Jerry, nebo celshade jako Crackdown a poslední Prince of Persia?

Já to mám jako NoMouse (asi jsme se sebou podvědomě spokojeni ). Já měl jednou dokonce sen, ve kterém figurovala postava, kterou jsem hrál v online DrD Rpgčku. Vždycky jsem považoval tu postavu jako sebe v daném prostředí a stejně jsem byl sám sebou a ta postava byl někdo jiný. Asi jako když Codex v Guildě mluvila se svým avatarem.

edit: Když už se tady řeší ta 1./3. osoba, kdo to tady kdysi psal, že si představuje sám sebe v knížkách buď jako hlavní postavu nebo jako nějakou třetí osobu?

MartyCZ napsal:A když říkáte kreslený, tak myslíte placatý jako Tom a Jerry, nebo celshade jako Crackdown a poslední Prince of Persia?

Už si to moc jasně nevybavuju, navíc to trvalo jen chvíli a byl konec, ale jsem si skoro jistý, že to bylo placaté. Akorát spíš než Tom&Jerry to bylo jak nějaká osmibitovka, mám dojem, že jsem viděl pixely.

Dnešní sen se mi moc nelíbil. Byl celý ze třetí osoby a trochu fantasy.

SEN:

Tak to je cool sen

Úplně jsem zapomněla napsat, že se mi dnes zdály dva super cool sny . Ale fakt - hodně živé a zajímavé. Bohužel, už je večer a většinu jsem zapomněla, ale tak aspoň něco .

První sen
Byla jsem chlap. Přesněji - David Tennant. Ale nejmenoval jsem se David Tennant a nebyl jsem herec. Bydlel jsem (čerstvě) v malém kamrlíku. Byl to přízemní bytodům (jakoby jeden byt, ale víc jich nebylo, nebyla tam bytovka - vchod do bytu=vchod do budovy). Mělo to jen jedno patro (resp. přízemí) a plochou střechu. Všude kolem byly vysoké (vyšší) bytovky. Byt byl v zapadlé uličce - vypadalo to spíš jak vjezd do garáže a i byt vypadal jako přestavěná garáž.
Kousek dál bydlela jedna rodina a tam dívka - cca 17 let. Měla blond rovné dlouhé vlasy, úplně bílou pleť a takový "mrtvý" výraz. Byla hrozně děsivá. Zaměstnal jsem ji na úklid. Jednou v noci jsem šel domů po silnici z dlažby. Z obou stran byly baráky. Vypadalo to jako nějaká stará Londýnská ulice. Ta dívka šla proti mě. Najednou se zastavila a zírala skrz vlasy. Vypadala trochu jako ta holka z Kruhu, akorát blond a upravená. Byl tam i nějaký děj, ale to už si nevzpomínám, bohužel :/. Bydlel jsem v té ulici, protože jsem asi něco vyšetřoval a měla v tom prsty ta holka.

Druhý sen
Maximálně cool. Byla jsem malá holka (cca 15 let maximálně). Měla jsem stejně starého kamaráda (možná to byl bratr). Žili jsme na vesmírné lodi a mohli jsme ji ovládat (nevím, jestli jsme byli "kapitáni" nebo tak něco). Nosili jsme super kombinézy, jak z nějakého sci-fi filmu. Vlasy jsem měla fialové v culíku. Ten kluk měl vlasy žluté (ne blond). Putovali jsme vesmírem, když jsme narazili na jednu planetu. Rozhodli jsme se, že ji prozkoumáme. Přistáli jsme tam a najednou se to celé změnilo v hru ("grafika" a prostředí dost podobné Mass effectu ). Byli jsme na velkém oválném prostranství (vybetonované), které se snižovalo (schůdky po celém obvodu) směrem do středu. Zároveň tam byly "náhodně" rozmístěné různé zátarasy a betonové sloupky. Z naší lodi vedla rampa, kde byl "checkpoint" - tam stál ten kamarád. Já se objevila na druhé straně. Kolem byli nepřátelé, ale byly to jen červené zahnuté trubky (něco takového, akorát větší a červené). Nebránilo se to, ale věděli jsme, že jsou to nepřátelé, tak jsme je stříleli. Potom na nás zaútočili další nepřátelé, vypadali krapet jako obživnutí chrliči, ale trochu netopýrově (večer jsem se dívala na DW School Reunion ). Jeden se ke mně dostal příliš blízko a musela jsem ho zabít loktem. Pak už byli všichni mrtví a my jsme začali obírat mrtvoly. Děsně mě to štvalo, protože se obíralo mezerníkem. Řekla jsem tomu kámošovi, že je to opruz, že se skáče i obírá mezerníkem, a že by bylo lepší, kdyby se obíralo a prohledávalo normálně klávesou E. Ten kámoš mi řekl, že si to můžu změnit na rampě. Tak jsem šla k rampě a tam byly možnosti (uložit atd.) a bylo tam i změnit nastavení klávesnice. Tak jsem vyměnila mezerník za E a už se nám obíralo líp. Za chvíli jsme to měli hotové, a byl konec snu .

LooooooooL
Divoké sny Maxižáby Koli...

Ten druhý sen je opravdu moc pěkný.

Po nějaké době se mi opět zdál filmový sen, tentokrát trochu jednodušší, ale spíš si ho jen celý nepamatuji:

SEN:

Zajímavý sen . Vzpomněla jsem si na Aladdina, ale tam naopak rádce "oblboval" vládce .


Jinak se mi dneska zdály dva sny. Jeden je "ze života" a druhý... druhý se mi zdál asi pod vlivem dojmů z minulého dílu Glee .

První sen:
Byla jsem v nějakém starším zámku na kopci. Bydlela jsem tam s ženskou a chlapem. Ten zámek byl zařízen jako úplně normální barák, akorát měl zdobené stěny, stropy atd. Hlavně starorůžovou barvou.
Měla jsem blbé spaní a nepříjemné sny, že brácha umřel. Druhý den přišla mamka s babičkou, že mají špatnou zprávu. Věděla jsem, že se sen splnil a víc než to, jestli je to pravda, mě zajímalo, jak budu reagovat. Bála jsem se, že nebudu cítit vůbec nic, jako když umřela prababička. Mamka řekla, že bratr umřel. Nevěděla jsem, jak reagovat. Jako by kus ze mně umřel taky. Zjistila jsem, že byl otráven a z nějakého důvodu jsem věděla, že to udělal Michal Pavlík (jméno jsem změnila, jednalo se o skutečné jméno mého bývalého spolužáka). Měla jsem na něj děsnou zlost, protože na škole patřil mezi ty hodnější. Vystopovala jsem ho. Neměl nohy, nosil protézy (jen tyčky). Snažil se utéct, ale chytila jsem ho.
Pak jsem byla zase na tom zámku. Schody do patra i chodba v patře zmizely (ale to patro - dveře do místností atd. tam pořád bylo). Záchod byl prý "rozbitý" - ve skutečnosti v něm byly nacpané různé časopisy, baterka (světlo), boty atd.

Druhý sen:
Pro nezasvěcené: Unique - ve skutečnosti se jmenuje Wade, je to transexuál. Ryder měl depky, že ho friedzonovala holka a začal si psát s někým na chatu. S Katy. Rozuměli si a Ryder Katy řekl všelijaké věci, které nikomu předtím nepověděl. Chtěl se s ní setkat. Našel ji (podle fotky), ale ta holka nevěděla, o čem mluví (="Katy" z internetu je někdo jiný, kdo si "půjčil" náhodou fotku nějaké bloncky ze školy). Došlo to docela daleko. Nakonec se ukázalo, že Katy byl(a) celou dobu Unique, kterou Ryder stejně nikdy nemusel. Psala si s ním, aby viděl, že uvnitř je úplně normální a nemá ji odsuzovat, protože má tělo chlapa a srdce ženy. Ryder jí řekl, že už s ní nikdy nikdy nikdy nepromluví.
Byla jsem Uniqe (Wade) z Glee. Celá naše Glee parta byla ve velké tělocvičně (hale), kde byl na zemi písek. Hráli jsme si, zahrabali mě do písku (že mi koukala jen hlava), stavěli tam hrad atd. Ryder se na mě podíval, ale naštvaně se otočil.
Najednou písek zmizel. Seděli jsme každý na své žíněnce a měli jsme dělat nějaké cviky. V jedné části tělocvičny byly stoly, tam taky nějací studenti seděli. Vedle některých žíněnek (i u té mé) se objevily skleněné bedny. Měly posunovací "dveře", kde byla škvíra na vzduch. V bedně byli dva chlapi (ale i tak tam ještě měli místo). Měli jsme dělat cosi s penězma (kouzelnické triky atd.). Potom nám dva "modrátoři" řekli, ať zavřeme oči, že vyvolají nějaké duchy, kteří nám požehnají. Věděla jsem, že je to blbost. Oči jsem nezavřela a tajně jsem pozorovala, jak jeden něco blekotá a druhý zatím bere peníze, které nechali ostatní před sebou z minulého "úkolu".
Byli někde v zadu, tak jsem vstala a všem říkala, ať si peníze schovají, že je to blbost. Nikdo mě neposlouchal a Ryder mě poslal pryč. Přitom tam měl nejvíc peněz. Ti "moderátoři" už se blížili, tak jsem jen popadla ty Ryderovy peníze a schovala je k sobě. Jenže to viděli ti chlapi v bedně. Zavolali ty "moderátory". Moderátoři přiběhli, já dělala, že spím (v sedě). Prachy jsem ale držela pevně. Řekli mi, že ví, že nespím. Najednou mi ty prachy vzali ti chlapi v bedně. Já vstala a tu bednu zavřela nadoraz, takže tam neměli škvíru na vzduch. Všichni otevřeli oči a viděli, co dělám. Taky viděli, že jim někdo ukradl peníze. Řekla jsem těm moderátorům, ať všem ty peníze vrátí, nebo ty chlapy v bedně zadusím. Moderátoři naštvaně poslechli. Pak jsem řekla těm chlapům v bedně, ať mi všechny prachy vrátí. Otevřela jsem trochu bednu a oni hned vystrkali všechny peníze ven (všechno byly jen papírové dolary). Potom jsem přinesla Ryderovi ty jeho peníze a omluvila jsem se mu za všechno, co jsem předtím udělala. Usmál se a řekl, že mi odpouští.
Moderátoři i bedny zmizeli. Znovu jsme si hráli a bavili se. A tentokrát si se mnou Ryder povídal a dokonce mě objal. Bylo to skvělé.

To oblbování zřejmě pocházelo z dílu 2x11 "Ted" Buffy, přemožitelky upírů; nedávno jsem četl scénář - Ted tam pekl sušenky a přidával do nich sedativum.

Tvoje sny se mi líbí, máš o dost lepší sny než já. Asi se na ten poslední díl Glee podívám.

Tak konečně zase sen, který stojí za to .

Byli jsme parta děcek. Byla jsem tam já, asi Hanka a ještě další - jeden silnější "dospělejší" kluk s kudrnatými vlasy, jeden černovlasý fešák, pěkná holka atd. Byli jsme ve starém velkém domě (škole?) a hráli jsme si na "vyvražďovačku" - utvořili jsme dva týmy a tým, který "zabil" členy druhého týmu, vyhrál.
Celé se to zvrtlo, když jsem omylem zabila člena druhého týmu. Pak začala skutečná "hra o život".
Vyběhla jsem z místnosti ven a došla ke schodišti. Bylo to tam několik zraněných. Doběhla jsem na půdu, kde bylo "naše území". Všichni měli radost, mysleli si, že jsem mrtvá. Vyslali mě do "tábora nepřátel" na výzvědy. Poslechla jsem. Tábor nepřátel byl v jakési velké místnosti (aula?) s poničenou podlahou. Všude byl prach. Vrhli se na mě, chtěli mě zabít. Utíkala jsem, za dveřmi byli ostatní "naši" a taky utíkali.
Zavřela jsem se na WC (měl oranžové dveře) a chtěla jsem se zamknout (klíč byl v zámku). Zkoušeli je násilím otevřít, ale potom přestali. Vešel tam potom ten s kudrnatými vlasy, co vypadal trochu jako Dylan Saunders ze Starkid. Zabila jsem ho, protože jsem se bála (se zavřenýma očima jsem kolem sebe máchala nožem).
Najednou vše skončilo. Přijela policie (ale venku ani uvnitř nebyli). Šla jsem ven a viděla jsem, že přežilo jen pár lidí a všichni měli nějaká zranění (včetně mě - ale já si to způsobila svou neopatrností sama). Viděla jsem, že na zadním sedadle jednoho auta sedí ten fešák (vypadal jako Jeff Goldblum za mlada - trochu). Byl celý pořezaný, ale vypadalo to, že je to jen povrchové. Řekl mi, ať nastoupím. Poslechla jsem. Nastoupila za námi ještě jedna holka, prý jedou do nemocnice a můžou mě odvézt domů. Nechápala jsem, že mě nepodezírají. Celou cestu řešili, kdo to všecko způsobil.
Dovezli mě domů a když jsem přišla na dvůr, byl celý zaskládaný nábytkem. V obýváku byla nová hifi věž a domácí kino atd. a mamka říkala, že to vyhrála v soutěži. Sedla jsem si na zem zády k topení. Mamka seděla na křesle kousek vedle. Na druhém křesle seděla babička, taky vyhrála v té soutěži. Dívaly se na něco v TV. Na stole ležela čokoláda, prý s tou soutěžily.
Podívala jsem se na obal, byla tam jakási "stříkačka" s podivnou mazlavou barevnou hmotou. Prvních 200, kteří tu "stříkačku" zmáčkne natolik, že tu mazlavou hmotu zamáčkne až na konec, můžou vyhrát nějakou cenu. Soutěž byla o Torchwoodu - dokonce byly i nějaké postavy na obale. Zkusila jsem to a podařilo se. Zavolala jsem tam, ale neslyšela jsem "moderátora" (volalo se do rádia), protože hrála ta TV a mamka ji nechtěla ztlumit. Už je asi nebavilo čekat, tak mi to položili. Šla jsem tedy do jiné místnosti a volala z jiného mobilu. Dostala jsem kontrolní otázku (Kdo sem nepatří a proč: Owen, Tosh, Gwen). Odpověděla jsem správně (Gwen - spoilernení mrtvá). Vyhrála jsem luxusní dovolenou pro dva v tropickém ráji. Šla jsem to říct mamce a babičce, ale bylo jim to jedno.
Z kuchyně jsem zaslechla jakýsi zvuk - jakoby volání. Šla jsem po tom zvuku a vycházel z lednice. Otevřela jsem lednici. Za ní byla "cesta do jiného světa" (jako třeba skříň do Narnie). Ten "jiný svět" byl ale jen takový kopeček a uprostřed něj rostl obrovský strom. Ten strom prorůstal všechno - korunu měl tak hustou, že nešla vidět obloha (jestli tam vůbec nějaká byla!) a kořeny také prorůstaly celý ten kopeček. Za stromem nebylo nic vidět. Strom samotný nevypadal jako normální strom, ale jako spousta pospojovaných "hadiček" a na dotek byl měkký jako houba (vypadal jako kombinace tohoto obrázku a TARDIS zevnitř). Na palouk jsem ale nelezla - pořád jsem stála v kuchyni před lednicí (na strom šlo i tak dosáhnout). Strom i celé okolí byly zbarveny do modra a zelena (Spíš modra). Bylo to nádherné.
Najednou strom promluvil - ten strom byl duch, který se mohl vžít (vstoupit) do člověka a toho poté ovládat. Ten kluk, co vypadal jako Dylan byl právě ten strom, můj osobní ochránce. Chtěl se dostat na to WC, aby mě ochránil. Nevěděl, že jsem zabila ostatní. Řekla jsem tomu stromu, že mi je to líto. Strom řekl, "Dylan" byl velmi chytrý. Prý mluví jen hebrejsky a trošku palestinsky. Tak také mluvil a já nerozumněla, co říká, ale zároveň jsem "věděla", co říká.
Zavřela jsem lednici a začala vymýšlet, s kým pojedu na tu dovolenou. Shromáždila jsem několik lidí a řekla jim o tom. Hanka byla naštvaná, že jsem si hned nevybrala ji, řekla jsem jí, že vím, že bychom se děsně pohádaly už druhý den. Potom byl konec snu.

Tak původně jsem už tady žádné sny psát nechtěla, ale to, co se mi zdálo dneska opravdu musím zveřejnit . Takový komplexní psychosen už se mi nezdál hodně dlouho .

Lorelai z Gilmorek (ale vypadala úplně jinak a byla to mladá Japonka ) byla se svým manželem (Luke?) u domu. Právě jí tam něco opravil. Protože bylo teplo, tak spali venku na terase. Když se probudila, byl Luke pryč (nebo mrtvý) a dům byl zdemolovaný (všechny dveře byly vyrvané). Běžela pro pomoc, ale sledovali ji nějací chlapi. Doběhla k nám na dvůr. Já a mamka jsme byly venku. Zabarikádovaly jsme se, ale ti chlapi ji stejně dostali. Pak jsem se "vtělila" do Lorelai, ale zároveň jsem to byla já. Jakobychom se vyměnily (přestože unesli původně ji). Násilím mě odváděli pryč a poslední, co jsem viděla, byl náš dům.
Odvezli mě černým autem k velkému "paláci" - bylo to obrovské zábavní centrum (uzavřené, něco jako čokoládovna z Karlíka). Vedl to tam jeden chlap (neměl asi jméno, pro přehlednost mu budu říkat Bob), co byl velký borec ve světě sci-fi (hrál v Gilmorkách, nějak se podílel i na původním Star Treku - ale i tak byl mladý - max 40 let). Na první pohled to tam bylo hezké - velké sály, různé uličky atd. a všechno v takovém sci-fi stylu. Bylo to i pro veřejnost, ale ta mohla jen do určitých částí. V těch ostatních ten chlap držel své tajemství - otroky (sexuální i jiné).
Byla tam spousta dívek, já byla jednou z nich. Přivedli mě ještě asi se třemi dalšími novými dívkami. Dostaly jsme šedou "noční košili/košilošaty" (od krku až na zem, zapínání jen na 2 knoflíky u krku, zbytek byl sešitý). Musely jsme plnit všechno, co nám Bob přikázal, ale většinu dne jsme ho neviděly, protože měl plno povinností. Staraly se o nás starší dívky, které tam byly už delší dobu a měly dostatečně vymytý mozek, aby věděl, že neutečou.
Byl tam i jeden chlap, který už byl o něco starší - měl dlouhé neupravené vlasy, takový prázdný výraz a vždycky nosil bílé pyžamo a šedý župan. Byl to takový "hlavní poskok" Boba.
Pořádali jsme tam veliký koncert - přišla velká spousta lidí. Hrála se tam hudba ze Star Treku atd. Seděly jsme vzadu na speciálních místech. Přesto se mi podařilo promluvit si s jednou návštěvnicí. Řekla jsem jí, že nás tady Bob-pořadatel drží jako otroky, že je to psychouš. Jen se usmála a šla dál, myslela si, že si dělám srandu. Bob je totiž velká kapacita, vypadá sympaticky a podporuje různé charity atd.
Taky nejhorší nebyl Bob - ten si jen občas vytáhl několik lidí (a kdo ví, co s nimi dělal). Horší byly ale ty "ženské strážné" - ty, co už tam byly dýl a dohlížely na ostatní. To byly pravé tyranky.
Měly jsme taky školu, kde nás učily právě ty tyranky různé nesmysly. Jednou jsme probíraly "čísla podle polohy/natočení ulity". Měla jsem číst nahlas, ale vůbec mi to nešlo. Začala to tedy naštvaně vysvětlovat. Najednou jí ten divný týpek v županu, co už tam byl dlouho, řekl, že má kamsi jít. Ještě než odešla, tak jsem se zeptala, jestli můžu na WC. Jen mávla rukou, tak jsem šla. Opravdu jsem mířila na záchod, ale cesta byla kolem dveří pro hosty a zrovna u dveří stáli nějací návštěvníci připraveni k odchodu. Bez přemýšlení jsem si stoupla k nim. A normálně jsem s nimi odešla. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vyběhla jsem ven a běžela jsem k silnici, co nejdál od toho strašného místa. U silnice jsem narazila na dvě kamarádky ze základky - Dášu a Janu. Byla jsem neuvěřitelně šťastná. Poprosila jsem je o telefon, že musím zavolat policii. Nevěřily mi a nechtěly mi ho dát. Prosila jsem ale tolik, až se Dáša slitovala a mobil mi půjčila. Byl to starý Siemens A60. Vyťukala jsem 158. Hned jak mi to zvedli, tak jsem spustila: jak se jmenuji, kde bydlím, že mě unesl ten a ten atd. Dáša si myslela, že mi přeskočilo a chtěla mobil vrátit. Naštěstí paní na drátě slíbila, že někoho pošlou.
Viděla jsem, že někdo jde. Byli to ty ženské strážné. Rychle jsem se schovala do uličky a zatlačila tam i Dášu s Janou. Spal tam nějaký bezďák a omylem jsem mu šlápla do kbelíku (co měl místo wc). Teprve potom mi uvěřily.
Přijeli policajti a jeli jsme s nimi šalinou domů. Jenže ony ty strážné věděly, že jsem utekla a spustily alarm a Bob začal zametat důkazy a stěhoval všechny otrokyně pryč. A teď procházel tou šalinou. Držel před sebou asi 4 holky a té nejbližší držel pistoli u zad. Jakmile mě uviděl, tak vytřeštil oči a vystřelil (po mně). Naštěstí se moc netrefil, takže to bylo jen škrábnutí. Policajti ho hned čapli.
Přijela jsem domů a viděla jsem, že dům je nějaký jiný - nové okno, nátěr, střecha atd., teprve potom jsem si uvědomila, že jsem byla pryč děsně dlouho (roky).
Po čase jsme se vydali s rodinou na to místo, kde nás držel. Bob byl ve vazbě, většina dívek byla u rodin, ale pár lidí ještě v tom domě zůstávalo. Probíhala tam jakási "exkurze", kde policajti ukazovali všelijaká místa, která předtím byla tajena před veřejností. Bylo to děsivé, protože to většinou bylo "těsné" (např. rozdělené jen tenkou stěnou, obyčejnými dveřmi do skladu atd.). Pouštěli tam i klip, který byl reklamou pro ten zábavní park. Pro nezasvěcené vypadal zábavně a hezky, ale pro ty "kdo ví" to bylo děsivé (Bylo to animované. Sedělo tam několik nešťastných lidí v takovém tom vozíčku na kolejích, co se používá v dolech. Celé to bylo do zelenohněda, takové pochmurné. Vjížděli do toho parku a slyšeli zpěv - takový veselý, skoro jako měli Umpa Lumpové tu vstupní písničku - S vrchu na ty postavy kapala nějaká tekutina a s každou kapkou se víc a víc rozzařovali a "obalovali" takovou podivnou zelenou aurou, až byli celí šťastní a taky zpívali a nechtěli odejít pryč.) Během té exkurze objevili toho týpka v županu. Zatkli ho, přestože to chtěl uhrát na to, že je mešuge. Potom vyšlo najevo, že je to Bobův televizní partner - dělali spolu spoustu seriálů atd. Ani Bob to nepoznal. Ten týpek v županu nosil paruku a "děsnej ksicht" a dělal ze sebe blbečka (přestože jinak byl moc hezký a kultivovaný a chytrý), protože se styděl před Bobem přiznat, že je to on, a že ho miluje. Bob mu řekl, že ho taky miluje (tady ten konec probíhal formou zpráv na twitteru - Bob byl v base, ale mohl mít PC a internet a ten chlap v županu byl v policejním autě na cestu do jiného vězení. Tweetnul, že je on, že je do něj blázen (napsal: it was me. love you). Bob mu odepsal, že to tak taky cítí (napsal: its ok. love you too). Pak tam připsal, že se omlouvá (napsal jen: sorry). My jsme seděli v autě s tím chlapem v županu a viděli jsme, co píše). A to byl konec .

Chtěla jsem si to forum přečíst se vším všudy, ale nejdřív sem nahodím...
Lucidní sen - jsem mívala jako malá pořád, teda, hodně často, ani nevím jestli to byli skutečně lucidní sny, ale uprostřed snu jsem se "probudila" (nebo procitla, ale neotevřela jsem oči, jen jsem si uvědomila že spím a sním) a pokračovala jsem ve snu dle uvážení, ale přestalo mě to bavit, ty sny pak nebyli bláznivé jako normálně, bylo to spíš jako příběh který jsem si přečetla nebo viděla v televizi, tak jsem s tím přestala...
Spánková paralýza - nemůžu říct, že bych to zažila, spíš jsem nějak lenivá před probuzením, že se vzbudím ale v zápětí hned usnu a myslím si že jsem vzhůru, myju si vlasy, chystám se do školy, jednou se mi zdálo že jsem královna a posílám svého bratra do pr...
A co se týče zajímavého snu, tak jeden zvláštní se mi zdál před odjezdem z UK do čech, (krom klasických, kdy jednou rukou bojuju s drakem a druhou volám kamarádce, že mám nějakou práci a že na narozeninovou oslavu přijedu v šest místo v pět )

Spoiler:

Hustý sen . Takový dost... brutální . Každopádně to, že se probudíš "těsně před osudným rozhodnutím" se mi taky zdává. Člověku to potom nedá spát .

Brutální byl, některé detaily, které umocňovali atmosféru toho snu ani nelze popsat slovy... Ale kdybych si ten sen nezapsala (aspoň na mail) tak bych taky zapomněla podrobnosti, možná celý sen... Teď vím, že se mi zdál jeden sen, na který jsem chtěla taky uvést trochu pozornosti, ale za boha si nevzpomenu

Jo, proto mám noťas hned u postele a hned vedle papír s tužkou "kdyby náhodou". Když si to nezapíšu do 5 minut, tak už nic nevím .

Já se s tebou Koli vsadím, že když si teď budu přát aby se mi něco zdálo tak se mi nic zdát nebude... Mimochodem jsem si právě vzpomněla na ten druhý sen, takže...

Před nějakou dobou se nám ztratil jeden kocour, a já jsem zvířomil, navíc jsem mu už jednou zachraňovala život, tak se není čemu divit, že mě to trápí...

Spoiler:

Bože... co se ti to zdá za sny? Tohle je fakt psycho

Ten sen o Bobovi, který si držel v zábavním parku otroky, se mi líbil. (Ne že bych to chtěl zažít, ale měl důležitou myšlenku, zápletku i dobrý konec, a navíc byl i docela reálný; byl by z něj dobrý film.) Ty ostatní (hra na vyvražďovačku, vlkodlačice, kočkovité šelmy sedřené z kůže) obsahují na můj vkus moc násilí.

Filmy a seriály, které sledujeme, určitě mají vliv na to, jaké sny se nám zdají. Následující sen se mi zdál (už před delší dobou) po zhlédnutí části sci-fi hororu Pavučina snů:

SEN:

Stephen King dokáže "vlézt do hlavy"

Můj dnešní sen byl trochu divný, hlavně začátek:

SEN: