Amy je trapná

Irwain nikoho nezabije, jen prostě zírá.
1.: Jak mě někdo může srovnávat s Amy?
2.: Jak tam někdo může vidět podobnost?

Marty:

Irwain:
1.: Amy=Sheldon Sheldon=Irwain a z toho plyne...
2.: pravda, na téhle fotce Amy vypadá veseleji

Irwain opravdu není Amy... a ani se jí vzdáleně nepodobá (chováním).

Amy je veselá a Irwain nasadil výraz: jen počkej já si tě najdu.

Irwain Nornossa napsal:Irwain nikoho nezabije, jen prostě zírá.
1.: Jak mě někdo může srovnávat s Amy?
2.: Jak tam někdo může vidět podobnost?

It's a joke. It's funny because it's true.

NoMouse napsal:It's a joke. It's funny because it's true.

GEEZUS!

No tyjo. Nemám slov. Jen se tu směju.
Fotograf mi říkal, že jsem vypadal zamyšleně, jen jsem udělal tu chybu, že jsem se na něj podíval zrovna v čas pořízení snímku. Jinak by ta fotka vypadala líp.

Irwain Nornossa napsal:

bodomkes napsal:copak se Amy nemohla začít chovat jako ostatní, když o to tak stála? Její usilovné "dohánění" mě fakt absolutně nezajímá.

Ne, nebyla to její volba. Nemohla se chovat jako ostatní, někdy to prostě nejde. Její usilovné dohánění je přesně to, co by takový člověk udělal, a věř mi, vím o čem mluvím.
Amy je taky whole package taková, jaká je. Takový charakter klidně může existovat. A to rozpolcení toho, jaká chce být opět není nic vyjímečného.

Naprostý souhlas s Irwainem. Pokud si, Bodomkes, myslíš, že měla na vybranou a mohla se začít chovat jako ostatní, pak jsi absolutně vedle. Jak říká Irwain, Amy je přesně taková, jak by byl jakýkoli reálný člověk, který by měl podobný osud. Celý život byla v izolaci a toužila po přátelích (Amy nemá Aspergera jako Sheldon, je jen "divná"), ale nikdo ji nebral. Teď si konečně přátele našla a je šťastná...

NoMouse napsal:It's a joke. It's funny because it's true.

Přesně. Je sice fajn, jak ostatní říkají, že vždycky máš možnost volby, ale to jsou pitomý kecy. Někdo si prostě nemůže zvolit společenský život. To jen ti šťastlivci, co jsou za vodou.

Ha. Tak konečně paralela: Amy má tak daleko k Sheldonovi jako k Irwainovi. (tolik o jejich blízkosti)
Ďasík: Klidně si tu navzájem souhlaste, ale pořád si to nemyslím. Nikdo není "lichý". Chce jenom víc hledat kdyžtak. A navíc stačí v pubertě málo - začít se líčit, aby byla jako ostatní, chodit s nimi na kalby, apod, nedávat tolik najevo svoji "nadřazenost". Lidi nejsou od přírody odmítaví, to jen si to svým vlastním chováním ti odmítaní vytváří a okolí jim to jenom projektuje zpět.

bodomkes: Ne, ne, ne. Fakt ne. Nestačí tak málo. Pro někoho je tohle fakt nemožný.
Neber si to zle, ale Ty jsi jedna z těch, co je za vodou.

Irwain Nornossa napsal:bodomkes: Ne, ne, ne. Fakt ne. Nestačí tak málo. Pro někoho je tohle fakt nemožný.
Neber si to zle, ale Ty jsi jedna z těch, co je za vodou.

bodomkes: Pod to se taky podepisuju... Tentokrát jsi ty ta, kdo je naivní. Když jsi "v izolaci", tak jediné, co jsi schopná udělat, je "izolovat" se ještě víc.

Ďasík: Ono ne, že by Bodomkes byla naivní, spíš…když to řeknu na plnou hubu, co by krásná slečna měla jisté věci jednodušší. Například oproti mě. Přiznejme si to, takhle to prostě je. Pokud je nějaká slečna geek, jako třeba Leonard, ale má hezkou postavu, pěkný vlasy a tvář, tak je de facto v pohodě…
Amy asi tohle neměla.
A já to nemám rozhodně.
Takže takhle. Někteří se z izolace dostávají daleko obtížněji, protože za nimi druzí nechodí, oni musí jít za druhými, jenže samozřejmě neví jak, kam, co tam pak a navíc z toho mají fobii. Tak,a s takovouhle můžu akorát popřát příjemné dostávání se z izolace, protože tady nepomůže nic jiného, než kompletní změna osobnosti, která ovšem přijde až za dlouho, takže člověk si prožije opravdu véééélmi zábavné (doufám, že jde vidět, že z toho ironie kape) dospívání, a až později je ten jedinec si schopen uvědomit, že tenkrát neměl vlastně šanci, řekne si, že dělal, co mohl, ale i tak má snahu si to vykompenzovat, na což má zatracený právo.
Pokud mě někdo bude chtít obvinit z toho, že mluvím příliš z vlastní zkušenosti, budiž…

Neboj, tentokrát ne. Teprv až začneš psát o své Great Irwain's Boredom-Mind-Destroying Machine. Je až neuvěřitelné, jak mi v tomhle případě mluvíš z duše. I když já to, co ty, nezažil, maximálně tak "načtvrt", a nějaké ty kámoše jsem měl. Ale i tak jsem byl tak trochu zvláštní figurka.

A celkově to my introvertní extroverti máme v životě zvláštní. Já se třeba bojím seznamovat s novýma lidma. Ale když už je znám, tak je to v pohodě a pak jsem ukecaný až hrůza. A nejradši jsem sám doma, když tu nikdo jiný není, kromě mých "virtuálních" přátel. Strašně nerad telefonuju, vždycky radši SMSky nebo e-maily. Atd. atd.

Ďasík napsal:A celkově to my introvertní extroverti máme v životě zvláštní. Já se třeba bojím seznamovat s novýma lidma. Ale když už je znám, tak je to v pohodě a pak jsem ukecaný až hrůza. A nejradši jsem sám doma, když tu nikdo jiný není, kromě mých "virtuálních" přátel. Strašně nerad telefonuju, vždycky radši SMSky nebo e-maily. Atd. atd.

Přesně

Ne? Ale co když tohle byla moje zkušenost, jen upravená a zobecněná?
Tak to ses měl.
Nejhorší je to seznamování, to je fakt.

Irwain: Ty mě špehuješ? Mám pocit, jako bys psal o mým životě.

Ďasík napsal:A celkově to my introvertní extroverti máme v životě zvláštní. Já se třeba bojím seznamovat s novýma lidma. Ale když už je znám, tak je to v pohodě a pak jsem ukecaný až hrůza. A nejradši jsem sám doma, když tu nikdo jiný není, kromě mých "virtuálních" přátel. Strašně nerad telefonuju, vždycky radši SMSky nebo e-maily. Atd. atd.

Nevím co znamenaj ty divný slova na začátku, ale pod tohle se podepisuji.

Ani jsem nedoufala, že by se nestalo to, že mi řeknete "ty máš co mluvit". Odvážné tvrzení. Shrnula bych to: kdo si myslí, že jsem to měla lehké, tomu říkám, že jsem to měla docela těžké, kdo myslí, že jsem to měla těžké, ee, měla jsem to lehké. Pravda je obojí. Ale rozhodně to není tak černobílé, Irwaine. Nejtěžší to má každý sám se sebou. A víš toho o mě minimum. Ale nejde tu o mne, to sem nepleť. Jde o to, že jsem velmi empatický člověk, který miluje příběhy. To jsou má nejmilejší studia na světě. A protože jsem slyšela už toolik příběhů a tolik si jich dovedu představit a představit si i prožívání jich, pořád si stojím za svým. Každý má volbu. Dokonce jsem tohle slyšela v Tvé odpovědi; pravda je taková, že to jenom občas bolí něco se sebou dělat a lidi jsou obrovští lenoši a zbabělci (tak to prostě je, rozhodně se nechci do nikoho navážet, nemyslím nikoho konkrétně, ale myslím tím úplně všechny, včetně sebe. Každý je zbabělec/lenoch v něčem, jen někdy je to víc patrná doména), a tak je jednodušší nedělat nic a radši se litovat. V tomhle by mi zřejmě rozuměl jenom R&y n-n, co už.
Jsem teď asi "přísná", ale poslouchám tyhle výmluvy každý den a někdy už mě nebaví jenom mlčet a myslet si své. Kdyžtak na mě hodíte banán, co už. A když už jste mluvili o mně - přijde vám, že to mám jednoduché s tím, jaká jsem, ale já jsem to, co jsem ze sebe udělala, a byla to (a je pořád) pěkná dřina. Rozhodla jsem se být tím, kým toužím být, a jenom se toho snažím držet, ať už se mi to hodí nebo ne...
BTW: pořád mi vynechává "ý", tak se kdyžtak nedivte, když to někde přehlédnu, co to je za patvar

a s těmi smskami apod. .... zase jenom volba. každý se něčeho bojí, to neznamená, že nás to musí zastavit.

BTW2: pod ten název tématu bych se ale nikdy nepodepsala. napsala bych max. "nemám ráda amy". "Trapný" jsem použila naposledy... v 15ti?

clif: .D Ani ne, ale vlastně jsem doufal v nějakou takovou reakci.
rampage: „divný slova“
bodomkes: Vím toho o Tobě minimum, to jo, ale vím dost, abych si mohl udělat obrázek. Máš partnera. Dobře pro Tebe. Kdybych já chtěl partnerku, tak se rovnou můžu jít zastřelit, protože se jí do smrti nedočkám (po smrti možná jo).
Jsi empatická, což Ti rozhodně pomáhá. Ale objev! Já ne. Zvolil jsme si nebýt empatický? Nemyslím si. Můžu s tím něco udělat? No můžu odkoukat od ostatních, jak být empatický. Mám sice pocit, že pak bych to simuloval jako Shledon, ale hej, třeba to bude fungovat.
Navíc se sebou něco dělám. Vím, že tady nikdo nemá možnost mě poměřit s minulým já, ale buďte rádi. I Ty, Bodomkes. Náhodou, v tomhle Ti rozumím, mluvíš o jedné mé kapitole. A nejen mé. Ale přišla změna…
Ale i tak. Někdo to má prostě snazší. Když Ty ses zvládal změnit, tak proč já už nejsem 3 roky na daleko vyšším levelu? Takže jsme to stejné neměli.
Nevím, jak to říct. Někdo má asi větší potenciál pro změnu. Lepší prostředí pro to. A někdo má prostě jen smůlu.
Edit: Mám taky raději SMSky, ale i kvůli ceně. Navíc, když potřebuju komunikovat někde venku, tak nepotřebuju, aby mě lidi poslouchali.

Kdybych já chtěl partnerku, tak se rovnou můžu jít zastřelit, protože se jí do smrti nedočkám (po smrti možná jo).

To já kdybych si našel babu,tak by z toho bylo mezi přáteli téma číslo jedna na dlouhé týdny

Hej ale zase musíme mít víc sebevědomí, ne?

bodomkes napsal:Jde o to, že jsem velmi empatický člověk, který miluje příběhy. To jsou má nejmilejší studia na světě.

Myslím, že v tomhle bych tě trumfnul. Příběhy jsou pro mě snad to nejdůležitější a empatii mám takovou, že mě to občas až štve (viz mé schroedingerovské Dr. Who dilema).

Ale co se týče těch problémů, které řešíme, nemyslím, že s nima má empatie moc co do činění... I když ti může pomoct, místo aby ses trápila a snažila se vecpat do společnosti, o které víš, že tam nezapadáš, začneš číst knížky a žiješ v těch příbězích. Jak řekl dr. Dlaha Komiksákovi: "Najděte si přátele, kteří nejsou na papíře." Ale ono se to snadněji řekne než udělá...

clif: U mě by to bylo podobné.

Ještě k tomuhle: Asi bych věřil, že to není nemožné.
Protože takhle se začínají dělat nemožné věci.

podla mna je amy v pohode... a basta.